Bojkot kojení?!? Pomoc!!!
24. 5. 2008
Kubíček neměl ani dva měsíce a co se týče kojení, myslela jsem, že už mě nemůže ničím překvapit. Kojila jsem ho čtyřicet minut s pošťuchováním v dvouhodinových intervalech, protože, dle porodní asistentky, byl líný a rád si u kojení pospal. Navíc jsem držela nemléčnou dietu kvůli podezření na intoleranci laktózy. Tak nějak jsem byla se situací smířená, nicméně Kubík se rozhodl, že mě dokáže zase rozhodit:-)
Bojkot kojení se k nám vplížil pozvolna. Nejprve jsem byla v šoku, když si mé dítě po přiložení k prsu jen párkrát cuclo, pak začalo řvát na celé kolo a druhé prso odmítlo. Chvíli jsem počkala a opět Kubíka přiložila, ale se stejným výsledkem. Přítel mě uklidňoval, že asi nemá hlad. Další kojení byla zase v pohodě, tak jsem to přestala řešit. Situace se zopakovala o pár dní později, ale následující kojení bylo opět v pořádku. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že Kuba prořval jedno kojení denně, a pak už řval skoro u každého a já začínala být pěkně hysterická.
V té době jsme byli teprve chvíli na Slovensku, bez internetu a téměř nikoho jsem tu neznala. V průkazce jsem našla kontakt na laktační poradnu ve šternberské porodnici, kterou ale vedl dětský doktor. Jeho rada zněla nechat malého odříhnout. Samozřejmě to k ničemu nebylo a mé zoufalství pokračovalo. Další den jsem zavolala zkušenější kamarádce, která mi naštěstí vysvětlila, že to, čím procházíme, je normální, dokonce to má i vlastní termín BOJKOT KOJENÍ a objevuje se kolem druhého nebo třetího měsíce. Trochu mě to uklidnilo a dostala jsem první rady, že mám zkusit dítě rozptýlit, a pak zase přiložit, přikládat častěji a kojit hodně v noci.
Pak jsme naštěstí jeli do Čech. Vypravila jsem se na Internet a zadala ono tajemné heslo do počítače. Vyjelo mi velké množství odkazů, příběhy a mnohem větší trápení dalších maminek. Fakt jsem v tom nebyla sama. Přečetla jsem si rady na stránkách Laktační ligy a snažila se je aplikovat. Ne všechny zabíraly, pomohla až rada další kamarádky, která si tím také prošla, a to aplikace „násilí“. Spočívalo to v tom, že jsem dítěti držela hlavičku u prsu a když se odtáhlo, stříkla jsem mu do pusinky trošku mlíčka a přitlačila hlavičku zpátky. Zní to asi drsně, jenže já byla fakt zoufalá a tohle hlavně fungovalo. Kubík se zase přisál a pil.
V té době jsme také absolvovali kontrolu na gastroenterologii, kterou vedl, jak jinak, doktor. Když jsem mu říkala o našem problému, prohlásil, že pokud malý přibírá, tak se u kojení může stavět třeba na hlavu. No a Kubík v té době začal zrovna ukázkově přibírat.
Postupně se Kubík uklidňoval a asi po dvou týdnech bojů jsem měla celkem klidné miminko, kterému na kojení stačilo 15 minut. Když si čtu seznam možných příčin, nic z toho nesedí, spíš myslím, že si Kubík měnil režim, přestal u kojení konečně vyspávat a začal se na něj víc soustředit.
Níže připojuji nejčastější příčiny a řešení dle Laktační ligy a přidám i pár vlastních postřehů:
Bojkot kojení se k nám vplížil pozvolna. Nejprve jsem byla v šoku, když si mé dítě po přiložení k prsu jen párkrát cuclo, pak začalo řvát na celé kolo a druhé prso odmítlo. Chvíli jsem počkala a opět Kubíka přiložila, ale se stejným výsledkem. Přítel mě uklidňoval, že asi nemá hlad. Další kojení byla zase v pohodě, tak jsem to přestala řešit. Situace se zopakovala o pár dní později, ale následující kojení bylo opět v pořádku. Postupně jsme se dopracovali k tomu, že Kuba prořval jedno kojení denně, a pak už řval skoro u každého a já začínala být pěkně hysterická.
V té době jsme byli teprve chvíli na Slovensku, bez internetu a téměř nikoho jsem tu neznala. V průkazce jsem našla kontakt na laktační poradnu ve šternberské porodnici, kterou ale vedl dětský doktor. Jeho rada zněla nechat malého odříhnout. Samozřejmě to k ničemu nebylo a mé zoufalství pokračovalo. Další den jsem zavolala zkušenější kamarádce, která mi naštěstí vysvětlila, že to, čím procházíme, je normální, dokonce to má i vlastní termín BOJKOT KOJENÍ a objevuje se kolem druhého nebo třetího měsíce. Trochu mě to uklidnilo a dostala jsem první rady, že mám zkusit dítě rozptýlit, a pak zase přiložit, přikládat častěji a kojit hodně v noci.
Pak jsme naštěstí jeli do Čech. Vypravila jsem se na Internet a zadala ono tajemné heslo do počítače. Vyjelo mi velké množství odkazů, příběhy a mnohem větší trápení dalších maminek. Fakt jsem v tom nebyla sama. Přečetla jsem si rady na stránkách Laktační ligy a snažila se je aplikovat. Ne všechny zabíraly, pomohla až rada další kamarádky, která si tím také prošla, a to aplikace „násilí“. Spočívalo to v tom, že jsem dítěti držela hlavičku u prsu a když se odtáhlo, stříkla jsem mu do pusinky trošku mlíčka a přitlačila hlavičku zpátky. Zní to asi drsně, jenže já byla fakt zoufalá a tohle hlavně fungovalo. Kubík se zase přisál a pil.
V té době jsme také absolvovali kontrolu na gastroenterologii, kterou vedl, jak jinak, doktor. Když jsem mu říkala o našem problému, prohlásil, že pokud malý přibírá, tak se u kojení může stavět třeba na hlavu. No a Kubík v té době začal zrovna ukázkově přibírat.
Postupně se Kubík uklidňoval a asi po dvou týdnech bojů jsem měla celkem klidné miminko, kterému na kojení stačilo 15 minut. Když si čtu seznam možných příčin, nic z toho nesedí, spíš myslím, že si Kubík měnil režim, přestal u kojení konečně vyspávat a začal se na něj víc soustředit.
Níže připojuji nejčastější příčiny a řešení dle Laktační ligy a přidám i pár vlastních postřehů:
Jestliže vaše miminko u kojení brečí a odmítá pít, nejste divná vy ani miminko. Je to normální.
Nikdy neprobírejte problémy s kojením s někým, kdo neměl dítě alespoň tři měsíce u prsu. Týká se to hlavně doktorů, doktorek nad 40 let a některých kamarádek. Skutečně neví, o čem mluvíte, a spíš vás znervózní svými „radami“ (vybavuji si třeba teorii o slabém mléku, nebo o tom, že dítě po kojení musí spát).
Podívejte se na internet a zjistíte, že se s tímto problémem nepotýkáte sama.
Nebojte se kontaktovat laktační poradkyni. Jejich seznam je také na stránkách Laktační ligy.
Uklidněte se.
Mějte ráda své dítě, i když byste ho nejraději zavřela do skříně. Ono vám to později vrátí.
Nejčastější příčiny:
Nejčastější příčiny:
Omezované kojení.
Rušivé momenty při kojení (hluk, křik, hádky, rádio, televize…).
Nemoc dítěte (infekce dutiny ústní, krku, středního ucha, rýma).
Dlouhodobé odloučení od matky.
Příliš mnoho podnětů z nabitého denní programu.
Změna chuti MM po léku, potravě, menstruaci, retenci mléčného kanálku.
Příliš zaměstnaná matka.
Návod jak se chovat k dítěti, které bojkotuje kojení:
Návod jak se chovat k dítěti, které bojkotuje kojení:
Kojte v klidném prostředí.
Buďte v neustálém kontaktu s dítětem, kůži na kůži.
Zkuste kojit dítě hlavně v noci, kdy je více ochotné pít než v bdělém stavu.
Měňte polohy při kojení.
Některé děti vyžadují pohyb při kojení- kolébání, kojení za chůze…
Pokud dítě přes den prs odmítá, odstříkávejte tak často, jak jste předtím kojila a dítě dokrmte některým z alternativních způsobů.
Buďte trpělivé a vytrvalé, všechno ostatní může počkat.
Až bojkot přejde, kojení se zase upraví.
Všem maminkám přeji hodně síly a vydržte, skutečně to přejde.
Všem maminkám přeji hodně síly a vydržte, skutečně to přejde.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář